Úvodní stanaÚvodní stana
O násO nás
KázáníKázání
Články, úvahyČlánky, úvahy
Nepravidelné akce 2Nepravidelné akce 2
Expose-fotkyExpose-fotky
VideaVidea
KontaktyKontakty
Pesach nás učí vzepřít se zlu
Kateřina Jančaříková   
    Každý rok se na nás obrací stále více lidí s otázkami, jak mají slavit Pesach. Možná to některé čtenáře pohorší, ale letos budeme Seder Pesach pořádat nejen u nás doma (tradičně s milou návštěvou, která nám s jehněčí kostí pomůže), ale také v nedělní škole. S prosbou o radu, jak oslavovat, se na nás letos obrátila i jedna paní učitelka, která letos chce oslavu Velikonoc uspořádat s dětmi ve třídě. Vloni byla jejich třída v interaktivní dílně Pražského židovského muzea, takže teorii znají, nyní touží po autentickém zážitku. Je to křesťanská paní učitelka… 

        Pro zbožné není pohoršení. Našim přáním je, aby seder slavila každá rodina.
Kdo neslyšel zpívat Píseň stupňů, nemůže tvrdit, že zná Boží majestát. Každoročně to prožívám znovu – Píseň stupňů, kterou kupodivu i naši dva pubertální synové zpívají nejistými mutujícími hlasy s velkým zaujetím, a takové strašlivě hluboké ztotožnění se s vyznáním, že by mi stačilo mnohem méně, než mi Pán Bůh dává. A ohromná vděčnost, za lidi, kteří spolu se mnou denně usedají k jednomu stolu a za ten stůl a...
 
        Pesach má mnoho tváří, hloubek, výkladů a návazností. Letos jsem krátce před Pesachem navštívila přednášku profesora Davida Blumenthala v Rafael Centru, která ve mně evokovala mnohé, také pesachové, úvahy.

     Profesor Blumental se zabývá zkoumáním příčin holocaustu, ale i jiných nehumánních krutostí, jež se v lidské historii udály. Jeho přednáška byla velice fundovaná, účastníci dostali k dispozici písemné podklady v češtině i v angličtině a dokonce byl zajištěn velice kvalitní překlad do češtiny. Předpokládám, že písemné podklady pracovníci Rafael Centra zájemcům jistě rádi poskytnou, takže velice stručně: holocaustu (a jiných zvěrstev) se dopouštěli obyčejní lidé – otcové od rodin, lidé všech věkových kategorií, s nízkým, vysokým i průměrným výdělkem, universitně vzdělaní i bez vzdělání, muži i ženy. Na otázku, proč zabíjeli, odpovídali jednotně: „Protože mi to někdo přikázal.“ Ale žádný německý voják nebyl zastřelen proto, že se vzepřel zabít Žida. Profesor Blumenthal nás seznámil s Milgramovými experimenty, které dokazují, že pod tlakem autority (která ovšem nepoužívá vyhrožování smrtí ani násilím) každý druhý člověk (v Německu dokonce dva ze tří) je ochoten pokračovat v experimentálním trestání pokusného člověka a zvyšovat intenzitu elektrických výbojů až do smrtící dávky (pokusný člověk simuloval křik bolestí a smrt, lidé ovládající elektrický zdroj nevěděli, že je to jenom jako). Proč se sledovaní lidé včas nezastavili? Zdá se, že úvaha „ten, co mi platí, mi poručil, musím ho poslechnout“ je velmi silná až magická. Dostáváme se k jednomu z nehezkých fundamentů lidské podstaty – ke kořenům genocidy ve Rwandě, masakrům v Sarajevu, genocidy Arménů v Turecku a vůbec k válečným zločinům, k podstatě šikany ve školách a v armádě a také k otrocké práci, krutosti dozorců a pyramidám.

        Jako dítě jsem hrála se staršími holkami „vadí, nevadí“ – prohrála jsem a uvěřila jsem, že musím sníst psí suchar, jinak… Každý z vás má jistě podobnou vzpomínku na dětství. Bohužel více než polovina lidstva něco podobného prožívá i v dospělosti.

        Svědkové Jehovovi stojí s kyselými obličeji každý den na stejném rohu se Strážnou věží v ruce, protože jim to někdo přikázal. Mnohé křesťanské manželky si myslí, že musí pokorně snášet všechny manželovy poklesky, jeho nálady, chlast, bití i urážky. Zaměstnanci plní i úplně pitomé příkazy svého nadřízeného. Pacienti v nemocnicích poslouchají sestry, sestry poslouchají ošetřujícího lékaře, ten poslouchá primáře. V církvích kazatelé operují s Duchem svatým a ovečky se třesou neuposlechnout. A kolik moci mají důchodkyně - hlídačky v Náprstkově muzeu! 

        Jedním z úkolů Pesachu je připomínat příběh vzepření se autoritě dozorců i samotného faraóna. Mišna praví, že každý má žít tak, jako kdyby to byl právě on, kdo odešel z Egypta. Možná by se dalo v této úvaze jít ještě dál: každý má žít tak, aby se dokázal včas vzepřít nemravné autoritě.

        Není to ovšem výzva k chaosu a bezvládí. Nějaká hierarchie být musí. Lidé zkušení a vzdělaní mají mít autoritu a mají být posloucháni, jinak by to ani nešlo. Ale my, obyčejní lidé, musíme příkazy autorit stále kriticky hodnotit a být připraveni protestovat, kdyby byla překročena mez lidskosti. Nevyzývá i Nový zákon, abychom se vzepřeli zlu?

        Profesor Blumenthal hovořil o programu, který má trénovat vysokoškolské studenty, aby se nenechali manipulovat za hranice lidskosti. Bohužel prý jeho realizace naráží na odpor vysokoškolských pedagogů… A co v našich rodinách? Umožňujeme dětem kritizovat naši rodičovskou autoritu?

          Až vám příště budou vaše dospívající děti odmlouvat, radujte se, naučili jste je kritizovat autoritu, nestanou se z nich loutky v rukách faraóna, nestanou se z nich vrazi!

        I to je jedním z poselství Pesachu – svátku, který se předává z otců na syny neuvěřitelně dlouho, snad více než tři tisíce let.
 
„POSEZENÍ"
Každou druhou neděli v měsíci je po bohoslužbách tzv. „POSEZENÍ"  a samozřejmě pojedení toho, co jste přinesli. Tak neutíkejte hned domů, ale poseďte, pojezte a hlavně popovídejte se známými, nebo se seznamte s neznámými...
Celý článek...
 

Bible - 1. Jan 4,12
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.