Úvodní stanaÚvodní stana
O násO nás
KázáníKázání
Články, úvahyČlánky, úvahy
Nepravidelné akce 2Nepravidelné akce 2
Expose-fotkyExpose-fotky
VideaVidea
KontaktyKontakty
Skromný zázrak
Vojta Klíma   

Zázrak jako zábava?

 

Marek 7/31
Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.
33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,
34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘
35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.


 

Lidé touží po senzaci, po zábavě, po vzrušení. Co je zábava? Činnost při které si děláme dobře nebo je nám děláno dobře a nic nemusíme.
V Božím záměru jde o čas pro uvolnění a odpočinek. Je přirozené, že člověk má sklon takto trávit co nejvíce času a není-li k nucen, tíhne k trávení většiny času zábavou, jak je vidět například u dětí.
A je-li člověk na vlastní oči svědkem senzační události nebo o ní aspoň ze spolehlivých zdrojů zná pár informací, lze to jistě za zábavu pokládat. A např. pro typ lidí souhrnně označovaný "pavlačové drbny" jde dokonce o hlavní druh zábavy.
Zároveň zábava patří mezi věci jimiž, nás Ďábel nejvíc svádí. Je pro něj velice snadné a patrně i zábavné lákat nás na vějičku příjemných prožitků těla.
A naše duše za nimi jde jak duše zbavená, jak slepička za zrním.
Ještě jeden knedlíček. Tak. No vidíš, nic se ti nestalo, dej si ještě jeden. Ještě jedno kafíčko. Ještě jedno videíčko, vždyť má jen 5 minut, no pojď, puťa, puťa!
Příště to jedno videíčko nebo knedlíček navíc bereme jako samozřejmost a chceme ještě další navíc. A tak si nás Ďábel postupně ochočuje, zbavuje svobody a naši pozornost odvádí od Božích věcí k věcem potěchy těla.
Pro Ježíše by bylo tak snadné si na tomto zázraku udělat jméno! Párkrát okolo okolo sebe utrousit: "jo a jen tak mimochodem, jmenuju se Ježíš a dělám zázraky".
On si ale přál ty zázraky skrývat, protože o ně ve věci spásy vlastně vůbec nejde. Boží blízkost doprovázejí zázraky, ale senzace- chtivá a zábavy- chtivá lidská povaha by se místo na Boží spásu zaměřila na ony zázraky. A chtěla by jich víc a víc.
Větší a zajímavější "show".
Víc uzdravených.
Víc "důkazů".
Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.
Překvapuje to někoho? "Neříkej to nikomu" má vzbuzuje pocit tajemství a spiklenectví. V tomto případě měla Ježíšova výzva podobný efekt, jako slavná ředitelova výzva v Obecné škole, aby děti v zimě neoblizovaly zábradlí.
Ježíš se však zabývá jenom Božími věcmi.

 

Smysl zázraků

 

Jan 14/8
8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
9 Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!


Ježíš byl ve věcech svého Otce (to jsou Jeho vlastní slova poté, co jej Marie s Josefem nalezli ztraceného v chrámu). Nikoliv ve věcech lidí, ve chvále, touze po slávě atd.
Ale protože zná povahu lidí, ve výše zmíněném úseku téměř prosí, ať mu lidé uvěří: když nedokáží věřit, že je jedno s Otcem, tak ať mu aspoň věři pro ty zázraky. Čímž vlastně znovu potvrzuje, že ty zázraky nemají sloužit pro pobavení, jako senzace. Dokonce nemají primárně sloužit ani pro toho uzdraveného. Mají sloužit k tomu, aby lidé poznali, že Ježíš přišel od Otce!

Tomuto smyslu pak sloužily i minimálně dva spektakulární zázraky před velkým publikem, která Ježíš provedl a která se zdánlivě vymykají té myšlence Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali: zázračné nasycení zástupu pěti tisíc hladových a nanebevzetí. Tam ale naopak šlo o veliké znamení pro všechny. Každá věc má svůj čas, je čas sloužit tiše a nenápadně i čas ukázat Boží slávu zástupům.
Já dnes mluvím právě o tom "sloužit tiše a nenápadně".

 

Ježíšův charakter v konání zázraků

 

1. Korintským 13
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;


Skromnost Ježíšova počínání v těchto "soukromých" zázracích uzdravení dokonale odpovídá popisu lásky. Zejména:
Byl laskavý.
Nevychloubal se.
Nejednal domýšlivě.
Nehledal svůj prospěch.
Lidé potřebují soucit a milost. To jsou uzdravující "síly", nikoliv vychloubání se či souzení, které je vlastně domýšlivostí. Znáte někoho, kdo byl uzdraven něčím souzením?

 

Chlubení se a porovnávání s druhými vs. skromnost a pokora

 

Vidíte Ježíšův charakter i důvod, proč nehledal svoji slávu ani v takové věci, která by se dala tak snadno "prodat". A tak i vy hledejte Boží milost ve všem, co děláte. Není žádný kousek našeho života, který by nepotřeboval víc Boží přítomnosti.


Chceš se pochlubit a ukázat, jak jsi dobrý, jak jsi lepší než ostatní? Čiň z toho pokání, neboť se rouháš. Ty sám ze sebe nejsi schopen ničeho dobrého, všechno, co je v tobě dobré, je od Boha.
Jediná správná reakce na zdar a úspěch je chvála Bohu.
Jestli při zdaru / úspěchu tíhneš k tomu se tím pochlubit, je to sice přirozené, ale zároveň to odhaluje Tvoji neposvěcenost - pocit nedostatku vlastní hodnoty, který si potřebuješ vynahradit uznáním od druhých. To usilování o potvrzení naší hodnoty tím, že nás druzí uznávají, je nesmírně omezujícím faktorem, který se musíme s pomocí Boží lásky snažit překonat.

 

Naše hodnota ale nesmí, opravdu nesmí být založena na uznání od druhých lidí.

 

Máme-li to tak, způsobuje to spostu problémů: vyžadujeme souhlas s naším názorem a rozčilujeme se, když někdo nesouhlasí, odsuzujeme druhé, hádáme se o druhořadé maličkosti, cítíme se nespokojeni, nemilováni, vyžadujeme bezpodmínečné přijetí a milování od našich blízkých, aniž bychom jim je sami byli schopni poskytnout...
A všechno to má kořen v tom, že se necítíme milováni a přijati a to totální přijetí, která nám může dát jen Boží láska, hledáme u druhých lidí.
Možná to má i souvislost s určitým typem výchovy "jsi dobrý syn / dobrá dcera jen když děláš tohle a tohle, to tě pak máme rádi, jinak ne". Ale z vlastního svědectví a zkušenosti chci říct, že když to Bohu úplně a upřímně odevzdáváme, Jeho láska má moc to uzdravit. Ty hluboké pocity nepřijetí, odmítnutí, křivdy mohou zmizet buď hned nebo postupně. Jde jen o naše rozhodnutí, zda se chceme nechat uzdravit. A tak, jestli chcete, řekněte to Bohu, nestyďte se.


Když někdy pocítíte potřebu se před někým pochlubit nebo máte pocit, že vás někdo srazil, řekněte to Bohu hned v tu chvíli a poproste o uzdravení.
Udělejte z toho svůj zvyk. Jakmile se začnu vychloubat a vytahovat a uvědomím si to, hned to Bohu odevzdávám, prosím za odpuštění a děkuji za to, že jen v Něm a v tom, že mě přijal, je moje hodnota.
Jakmile mě někdo poníží a pokoří, děkuji Bohu, že mi připomněl, že moje hodnota není v uznání od lidí, ale jen v Jeho lásce.
Když to bolí hodně, připomíná mi to, kolik ještě Božího uzdravení potřebuji a volám proto k Bohu o to usilovněji.
A když to dělám, to uzdravení opravdu přichází. Kousek po kousku, někdy po velkých kusech více a více vidím, že věci, které mě dříve bolely, už nebolí, věci, které mě dříve štvaly už mě neštvou, výroky, které mě dříve zraňovaly, vnímám jako projev zranění toho druhého a možnost se za něj modlit, obavy, že neobstojím vystřídal pokoj z přijetí...

Tak vás chci povzbudit, abyste to také hledali.

  •     Když budete mít potřebu někomu něco dokázat, připomeňte si, že váš domov je v Bohu a Jeho lásce.
  •     Když vás někdo poníží, připomeňte si, že váš domov je v Bohu a Jeho lásce.
  •     Když pocítíte radost z vítězství nad někým, připomeňte si, že váš domov je v Bohu a Jeho lásce.
  •     Když zažijete hořkost porážky, připomeňte si, že váš domov je v Bohu a Jeho lásce.
  •     Když se budete cítit totálně odmítnutí, připomeňte si, že váš domov je v Bohu a Jeho lásce.


1 Kor 1/25
Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

 
Pozvánka i na online bohoslužby
Srdečně vás zveme i na online bohoslužby.
Celý článek...
 

Bible - 1. Jan 4,12
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.