Jak jméno Izrael vzniklo (šedé jsou části, které jsem z důvodu stručnosti nečetl):

1 Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.
2 Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.
3 Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží,“ a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště) .
4 Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské,
5 a přikázal jim: „Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.
6 Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě , svému pánu, abych získal tvoji přízeň.“
7 Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: „Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů.“
8 Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů,
9 neboť si řekl: „Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.“

10 Dále Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: ‚Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.‘
11 Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.
12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.
13 Ty jsi přece řekl: ‚Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.‘“

14 A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua:
15 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,
16 třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.
17 To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: „Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup.“
18 A prvnímu přikázal: „Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,
19 odvětíš: ‚Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.‘“
20 Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: „V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.
21 A dodejte: ‚Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě. ‘“

22 Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.
23 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.
24 Vzal je a převedl je přes potok se vším , co měl.
25 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.
26 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.
27 Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“
28 Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“
29 Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) , neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“
30 A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam.
31 I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží) , neboť řekl : „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“


Zajímavé je, že onen muž Jákobovi neřekl své jméno, místo toho Jákobovi nové jméno udělil :-)

28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

Genesis 32, 29

Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“

Izrael = zápasí Bůh. Není to trochu divné a překvapivé jméno?
Proč zrovna zápas? Proč ne něco příjemnějšího, třeba "pokoj"?

Zápas jako princip
Zápas jako konflikt není dnes moc módní a je přirozenou lidskou snahou se mu vyhýbat, protože působí nepříjemně. diskomfort, řekli bychom dnes a dnešní doba velí všemu nepříjemnému se vyhýbat.

Ale zápas je soutěž, v níž se učíme a tzv. "otrkáváme", ukazujeme to nejhlubší, co v nás je a ukazujeme to navenek. A je-li zápas veden férově, současně to i kultivujeme.
Daleko účinněji, než nějakými přednáškami a učením, protože v zápase se naše nitro projevuje okamžítě, hned a bez rozumové kontroly.

Férovost zápasu je důležitá a opět cítíme, že když už soupeříme, mělo by to mít pravidla.
Proto mají všechny sporty daná pravidla a dokonce nejen sporty, ale dokonce i u války, té nejkrutější a nejbrutálnější formy soupeření se státy shodly, že by měla ctít některá základní pravidla.
Náznak pravidel vidíme i v Jákobově zápasu - "pusť mě, už vyšla jitřenka". Jakoby naznačoval, že déle, než jednu noc jejich zápas trvat nemá.

Zápas je také přirozenou součástí stvoření, princip zápasu či střetu prutichůdných sil je tady s námi odnepaměti. Předstírat opak nebo snažit se za každou cenu zápasu vyhnout znamená stát se bezmocnou lodičkou na řece a nikdy neprojevit, co vlastně chci, nikdy se nesetkat se svým nitrem a s nitrem druhého.

Zápasíme stále. Někdo zápasí s plísní na bramborách, jiný s neschopnými dodavateli.
Neschopní dodavatelé zápasí s nedostatkem schopných lidí.
Neschopní lidé zápasí s vlastní neschopností a často opravdu dělají nejvíc, co můžou.
Každý pořád s něcím zápasíme.
Zápasíme, když se snažíme ráno vylézt z postele, někteří z nás zápasí i opačně, když mají jít včas spát. Zápasíme o to donutit se vyjít kvuli zdraví na kopec a dolů, zvláště v dnešní době, kdy jsme zavření doma. Zápasíme o to nedat si další knedlíček, neodseknout naštvaném člověku, nepoddat se únavě, sklíčenosti.

Někdo zápasí o to najít v životě řád, jiný o to nebýt řádem spoután a najít svobodu.
Někdo zápasí o to, aby uživil rodinu, jiný o to, aby zjistil, kým vlastně je.

A teď přichází to zvláštní.
Zápasí i Bůh.
Bůh, který všechno může, všechno stvořil, všechno mu patří... zápasí.
Proč Bůh, který všechno může, všechno stvořil, všechno mu patří, zápasí?
Přečtěme si ten příběh ještě jednou.


Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.
Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.
Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“
Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“
Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) , neboť jsi  zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“



Zápas s Bohem nebo Boží zápas?

Zde je napsáno "zápasils s Bohem", ale Jákob zápasil s Bohem ve svém životním příběhu, zde v této situaci nezápasil patrně zápasil s nějakým Boží poslem, andělem nebo služebníkem.

V těch místech se totiž s Božími posly setkával, jak praví příběh o "Jákobově žebříku" v kap. 28:
12 Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.
13 Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

A o kousek dříve:
2 Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.
3 Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží,“ a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště) .

Čili se dá lehce dovodit, že zápasil s jedním z těch Božích poslů.

Ale o  co vlastně Bůh s Jákobem zápasil? Nemyslím v tomto konkrétním souboji. Tento souboj byl jen jakýmsi fyzickým obrazem celého Jákobova života. Myslím celkově.
Když se na Jákobův život podíváte důkladně, vysvitne vám z toho, že Bůh s Jákobem zápasil hlavně o to, aby mu věřil a aby se na Něj spolehl.

Ve skutečnosti je totiž překlad "Bůh zápasí" dost zplošťující.
Nejde to snadno přeložit do češtiny,  ale dalo by se spíše přeložit "Bůh v zápase obstojí", "Bůh se v zápasu osvědčí" či "Bůh vytrvá".

Takže přesvědčit nás, že On je a že je nejlepší se na Něj spolehnout není žádná selanka, pro Boha je to vlastně zápas o naši důvěru. Není to jednoduché, když nás tolik věcí rozptyluje, tolika jiným věcem věnujeme pozornost a považujeme za důležité.
Není to jednoduché, když tak často výmyslům lidského rozumu věříme víc, než Boží moudrosti.
Ale dobrá zpráva je, že "Bůh v zápase obstojí", "Bůh se v zápasu osvědčí" či "Bůh vytrvá".


Víte, jaká je nejstarší psaná zmínka o Izraeli?
Je na stéle faraona Merneptaha. Tato stéla, tedy opracovaný kámen s nápisy (hieroglify), vznikla cca 1200 let před Kristem.
Když vyčísluje faraonovy vojenské úspěchy, zmiňuje také, že "Izrael je pustý, jeho setba zmařena".
Už před 3200 lety se někdo chlubil, že Izrael zničil.
A poté mnoho, mnoho dalších. Jeruzalém dokonce několikrát srovnán se zemí a učiněno vše pro to, aby už nikdy nebyl obnoven.

A vidíte, 3200 tet poté je Izrael bohatou kvetoucí zemí. Bůh svoje slovo drží. Ale ač je bohatou kvetoucí zemí, musí neustále svádět zápas o svou existenci. Když ne přímo vojensky, tak na diplomatické rovině.

Ale i ten národ Izrael i země, do které se vrátil po 2 tisíci letech, je obrovským svědectvím celému světu, že "Bůh v zápase obstojí", "Bůh se v zápasu osvědčí" či "Bůh vytrvá".

Ten proužek levantského pobřeží a trocha hor a pouště je skutečně z nějakého důvodu zřítelnicí v Božích očích.

Ale v tom zápasu se neosvědčil jen Bůh. I o Jákobovi je napsáno "zápasils s Bohem a obstáls".
To je druhá, neméně důležitá část.
Tolik lidí se hádá s Bohem, možná s ním i zápasí a neobstojí.

Zápas o Boží požehnání

Jákobův příběh o tom, jak obstál, je zajímavý.
Začal jako úskočný, který zcela vědomě lstí připravil svého bratra o prvorozenství.
Ale jako postarší muž už v těchto dnech už nevystupuje jako úskočný, ale jako pokorný, vědomý si toho, že si nic z toho, co má nezasloužil, že všechno, co má, má od Hospodina.

11Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.

A snad proto si dovolí říct Božímu služebníku:
Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.
Jákob během zápasu poznal, že nezápasí se zlem, ale že zápasí s Božím poslem. Že zápasí o něco dobrého.
To Bůh chce: abychom o to Boží požehnání zápasili. Abychom po Jeho milosti toužili tolik, že klidně zápasíme celou noc až do rána a že jí prostě nepustíme.
Proto si myslím, že víra není žádná berlička, jak někteří lidé říkají. Naopak v pravé víře neustále zápasíme. O čistotu mysli i skutků, o skromnost, s pýchou, souzením druhých, o Boží milost, abychom viděli cestu, kudy jít.
Vzpomeňme si na Ježíše, který zápasil poslední noc v modlitbách v Getsemanské zahradě tak, až mu místo potu vyskakovaly krůpěje krve.
To je zápas o Boží věci vedený až do krajnosti.

Co to má dát nám?

⦁    Bůh je věrný a jeho slovo platí odjakživa až dodnes (Israel je tady)
⦁    Zápas je nejpřímějším projevem naší duše
⦁    Bůh se chce setkat a třeba i zápasit s nejpřímějším a nejupřímějším projevem naší duše a není na tom nic zlého
⦁    Zápas je pro upřímný vztah k Bohu stejně důležitý jako láska, kterou naopak zápasem a silou získat nelze
⦁    Bůh chce: abychom o to Boží požehnání zápasili. Abychom po Jeho milosti toužili tolik, že klidně zápasíme celou noc až do rána a že jí prostě nepustíme.
⦁    K Bohu můžeme přistupovat jako Jákob: nepustím tě, dokud mi nepožehnáš