Úvodní stanaÚvodní stana
O násO nás
KázáníKázání
Články, úvahyČlánky, úvahy
Nepravidelné akce 2Nepravidelné akce 2
Expose-fotkyExpose-fotky
VideaVidea
KontaktyKontakty
Zkoušky nebo pokušení
Petr Houfek   
Jakub 1,2-27

Za dnešní čtení jsem si zvolil notoricky známý text, který jsme už určitě několikrát slyšeli. Nevím, jak prožíváte dnešní dobu vy, ale u nás doma vládne často ponorková nemoc. I když se máme rádi,tak nepřetržité soužití v jednom bytě je dost náročné a upřímně řečeno rád občas vypadnu do práce než poslouchat nekonečné dohadování se o všem možném. Bohužel není to nic, co bychom si vybrali,a není ani jasné, kdy to skončí.


Jistě sami máte nějaké svoje těžkosti a vtéto souvislosti bych se nejprve zastavil u verše 13 výše zmíněného oddílu z Bible. Zde se praví, že kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám nikoho nepokouší. Proč to tady je zapsáno? Možná proto, že v těžkostech máme tendenci ptát se: Proč se to děje, Bože? A proč právě já?

Co nám informace z verše 13 vlastně říká? Myslím si, že pisatel zjevuje hlavně to,jaký je Bůh. Říká, že Bůh není nějaký despota, který by na nás nakládal neúměrně těžká břemena a zkoušel, jakto vydržíme. Ani to není vtipálek, který by se bavil na náš účet tím, že by nám posílal do cesty problémy a sledoval, co s tím uděláme. Není to ani nějaký vzdálený rádce, který by nevěděl, co prožíváme a přesto nám zkoušel nějak pomoci. Bůh sestoupil v podobě Ježíše Krista na tuto zem a vyzkoušel na vlastní kůži,co znamená hlad, únava, odmítnutí a hlavně nespravedlnost.

On byl odsouzen a zemřel, ačkoliv nespáchal žádný skutek, za který by si smrt zasloužil. Dokonce ani to, že mu židé vyčítali, že o sobě prohlašoval, že je Bůh, není vjeho případě lež, ale pravda. I když můžeme být někdy nespravedlivě obviněni a souzeni za něco,co jsme nespáchali, tak se v našem životě jistě najdou skutky, za které bychom si odsouzení zasloužili. Ale Ježíš Kristus si nezasloužil smrt vůbec za nic. A přesto zemřel. A navíc to celé podstoupil z vlastní vůle, tj. dobrovolně. Neměli bychom však zapomenout na Boha Otce. Ten zažil, co znamená ztratit milované dítě, což je něco, co si neumím a ani nechci představovat. Znám lidi, kteří o dítě přišli, ale pokud bych měl být upřímný, nevím, co přesně člověk vten okamžik prožívá. Ale Bůh ano a to mě naplňuje úžasem a pokorou.

Když jsem uvěřil a přišel mezi křesťany na kolejích na Strahově, tak se tam tenkrát učili nazpaměť různé verše z Písma. Uvízl mi v paměti verš z 1.Kor 13,10, kde se říká. „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“. Tento text je doslova nabitý pozitivními informacemi. Především je zde řečeno, že nás nepotká zkouška, kterou bychom nebyli schopni zvládnout. Já nevím, jaké mám limity a co všechno ještě zvládnu, ale Bůh to ví a nedopustí, abych dostal něco, co nezvládnu. A nejenom to. Bůh současně se zkouškou připraví i východisko. Tj. nějaké správné východisko existuje úplně zkaždé zkoušky. Kdysi jsem v jednom kázání Dana Drápala slyšel takové srovnání toho,jak čas vnímá judaismus a křesťanství. Judaismus vnímá to, že nejlepší událost se již stala.

Bylo to na začátku u Adama a všechno, co plyne dále od tohoto okamžiku, je jenom horší. Židé se v podstatě budoucnosti bojí. Křesťanství naopak připravuje věřícího na to, že nejlepší událost teprve nastane a to, až přijde Pán Ježíš podruhé. Všechno do té doby je vlastně příprava. No a z toho asi plyne přesvědčení, že vždy existuje východisko vedoucí k Bohu. A pokud půjdu do extrémů, tak ani to, že bych někdy z nějaké zkoušky nevyvázl živý, nemusí být prohra. To jenom na okraj, když se řeší,zda a kolik lidí vlastně ještě umře na ten aktuální COVID.

Vůbec nezlehčuji závažnost nákazy, ale jenom říkám, že pokud se nedožijeme druhého příchodu Pána, tak smrt čeká na každého z nás. No a nakonec se ve výše zmíněném verši z 1.Korintských říká, že Bůh s východiskem dá i sílu, abychom zkoušku byli schopni zvládnout,a to je velmi povzbudivé a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že to tak je.
 
Nicméně když mluvím o východisku, tak tím neříkám, že to vždy je jednoduché a rychlé. Někdy východisko musíme hledat, a když ho najdeme, tak nemusí být nutně příjemné. Někdy musí jít člověk do sebe. V této souvislosti jsem před Vánoci sledoval zajímavé zpracování díla „Labyrint světa a ráj srdce“ od J.A.Komenského. Bylo to moc hezky natočeno a evidentně to dělali věřící lidé.

Dovolím si stručně připomenout obsah, i když si myslím, že dílo je obecně dost známé. Hlavní postavou je poutník procházející po různých zákoutích tohoto světa a podrobující kritice různá povolání, která jsou mu popisována. Má dva průvodce, Všudybuda a Mámení, které se to snaží přesvědčit o výhodách různých povolání.

Poutník však nikde nenajde zalíbení a nakonec uteče z labyrintu nejprve na poušť a pak do svého nitra, kde učiní ten největší objev. Setká se s Bohem a to ho úplně promění. Zajímavé je, že poté prochází stejná zákoutí světa jako předtím, ale vidí věci už úplně jinak.

Příklad je třeba v obrazu manželství, kdy poutník nejprve vidí dva lidi spojených řetězem, ale po proměně vidí dva lidi,kteří se podporují a pomáhají si. Když si člověk uvědomí, co Komenský ve svém životě prožil, tak myslím, že něco o zkouškách věděl a žádný by asi nechtěl zažít to, co on. Nicméně já to vyprávím proto, že mě oslovuje to, že člověk potřebuje při hledání východisek Boha ve svém srdci.

Když se vrátím k původnímu textu z Jakubova listu,tak ve verši 19 se vlastně říká to samé, co jsem teď popsal. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení a k hněvu a také to,co se píše ve verši 21, ať se vtichosti přijme zaseté slovo.

Vždy je lepší nejprve hledat Boha a to v tichosti. Neznamená to, že nemáme jednat vůbec, ale teprve poté,co přijmeme zaseté slovo. Není vhodné rychle hledat nějakou pomoc z těžkostí. Takový aktuální příklad je aktuální situace a různá vládní nařízení. Mě osobně také štvou a mám chuť se na ně vykašlat. Ale díky několika případům rebelujících poslanců jsem si uvědomil, že vzpoura není to správné Boží řešení. Je to spíše pokušení, o kterém se v citovaném Jakubově listě také píše. Naopak ale věřím v sílu modlitby a jsem přesvědčen, že nad stavem pandemie je Bůh, který má moc ji utnout bez ohledu na to,co říkají vědci a politici.

Přeji a modlím se tedy za nás všechny, abychom nacházeli Boží východiska ze všech zkoušek, ve kterých se ocitneme.

Petr Houfek

 
Pozvánka i na online bohoslužby
Srdečně vás zveme i na online bohoslužby.
Celý článek...
 

Bible - 1. Jan 4,12
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.